Máma buldozer

Je půl šesté ráno. Všichni spí a z kuchyně se ozývá šramot. Máma... Přijela na návštěvu, nemůže v noci spát, takže hezky zrána, nakoupila (někdy na dluh, někdy krade), vzrušeně oddychuje a chytá se za srdce, jak je přepracovaná, co jí tady u nás zase všechno čeká za práci. A mluví pro sebe..." Takovej bordel, to já když jsem byla mladá..". A vrhá se na domácnost. Z postele Lenka slyší, jak dává vidličky místo nožů, ze záchoda k ní doléhá vylévání polévky, kterou včera vařila, byla to nudlovka, kluci jí mají rádi. Zvedá se jí tlak a leze z postele. Je jí tak trapně, je v tričku a kalhotkách, ale musí kolem mámy projít, aby se oblékla. 

Za ty roky má jediný ranní rituál a to je chvilka s hrnkem kafe. Sedět, nemluvit a pomalu popíjet, dívat se oknem na ranní rozbřesk. A to je pryč. Hlava je zavalená výčitkami, že včera nestihla naklidit byt. Chudák máma tady za ní teď pígluje linku... Žádné kafe, ale rychle nosit z auta nákup, který nechtěla, protože ho přece nenechá tahat mámu. A už se vyndavá nákup. "Navařila jsem vám skvělou nudlovku!", hlásí chvilku potom, co Lenčinu vylila do záchoda. Bez ptaní, bez dovolení. Lenka vytahuje z igelitek všechno, co by sama nekoupila. Barvené sladké krémy, co se tváří jako jogurt, brambůrky, uzeniny všeho druhu, čínské polívky... A začíná se jí špatně dýchat. Naposledy se vzmůže na odpor, kdy slušně zkouší maminku po sté požádat, aby jí nenakupovala. Natrénovala i to, že dodá, že je jí to nepříjemné, že si chce domácnost vést sama. "Mami, měla bys předem zavolat, že přijedeš.", dodá chabě, lapajíc po dechu. "Nejezdím za tebou, ale za dětma a budu jim kupovat, co jim chutná.", odsekne máma. Lenka