Jezdit na koni není jen tak... je to extrémně náročný "sport", který zahrnuje nutnost osvojení si teoretických znalostí, pak následuje neméně obtížná praxe, která se sestává z fyzické a emoční části. Musíme se naučit zvládat svoje tělo, rozchodit namožené svaly, ale také zvládat sami sebe... a zjistíme, že odevzdáním se 500 kg tvorovi přicházíme o možnost plně kontrolovat, co se s námi bude dít a někdy věci bohužel neskončí tak, jak jsme si přáli a plánovali...

Koně a strach

Téměř každý z nás koňomilných byl nucen postavit se tváří v tvář strachu. Ať po nějakém ošklivém pádu nebo jenom proto, že to s námi kůň "sbalil", aniž bychom spadli. Nebo člověk ke zranění došel při kontaktu s koněm ze země, samotná událost není úplně důležitá. Důležité jsou následky...

Traumatická událost je tak silně prožitá událost, nad kterou jsme neměli kontrolu, která naruší naši duševní rovnováhu a nedaří se ji zpracovat a začlenit do životního příběhu a běžných událostí. V jezdectví se nejčastěji jedná přímo o PTSD - Posstraumatic stress disorder, posttraumatickou stresovou poruchu, která má svoje diagnostická kritéria a klinický obraz. Situace se nám vrací v myšlenkách, snech. Když na ní myslíme, už jen imaginace v představách způsobuje, že se nám dělá špatně, buší nám srdce... vyhýbáme se místům s tím spojeným, situacím, ve kterých k události došlo. A tohle celé se plíživě zhoršuje... 

Jak pracovat s traumatickými klienty jsem studovala pět let. Je to velice obtížné, má to svoje specifika a jakýkoliv neodborný zásah do utrpení člověka, který už i bez toho zažívá peklo na zemi, přilévá doslova olej do ohně.... Neodborné rady, aby dotyčný sám sebe překonával, naslepo zkoušené výtky, ať se sebou něco dělá, dotyčného pouze retraumatizují, většinou znovu selhává a jeho stav se ještě zhoršuje. Nejtěžší případy PTSD klienty traumatizují už jenom pouhým vyprávěním a vzpomínáním na to, co se stalo...

V oblasti jezdectví, kam patřím už téměř dvě desítky let, je situace extrémně tristní. Úrazy z koní jsou velice časté, ale lidi marně hledají odbornou pomoc... Vídám spousty nabídek samozvaných terapeutů s cvičitelů, kteří sami překonali strach z koní, což je jistě chválihodné. Jejich cesta však není automaticky aplikovatelná na každého a je ve většině případů mnohem složitější než pouhé "tak přijeď jezdit, to rozchodíš"... 

Terapeutický proces má svoje zákonitosti. Vstupuje do něj spousty nevědomých procesů, s kterými si profesionál musí umět poradit a i přesto má za zády supervizora, s kterým případy konzultuje a kontroluje je, zda probíhají lege artis. Je na rozdíl od laika schopen klientovi zaručit, že nebude v průběhu terapie retraumatizován, terapii vede tak, aby byla snesitelná, zajišťuje, aby byl průběh naplánován tak, aby klient neselhával. Když se cokoliv stane mimo plán, zasáhne, vrátí se, proces dokáže zkorigovat. A mnoho dalšího, co se během let v psychoterapeutickém výcviku učí...

Moje služby:

• k dispozici mám vybavenou privátní ordinaci a svých více než deset osvědčených koní všech velikostí a různého temperamentu, zázemí jízdárny s krytou halou
• začátek spolupráce probíhá v ordinaci: rozpracování prožité situace, zjišťování obtíží, faktorů, které je zhoršují/mírní, tělesná a myšlenková symptomatika
• edukace o traumatu, panické atace, průběhu terapeutické intervence, plán péče
• nácvik technik zvládání panických stavů, kontrolované dýchání, relaxace
• práce s vracejícími se traumatickými myšlenkami, nácvik zvládání situací v imaginaci
• práce v terénu - doprovod terapeuta k vybranému koni, práce s traumatem "in vivo", nácvik zvládání situací naživo, s koněm ze země a na koni
• práce s extrémně obtížnými těžce traumatizovanými klienty, s panickými záchvaty, u kterých okolí volá již záchrannou službu, s klienty, kteří se pokoušeli se svými obtížemi vypořádat, ale mnohokrát selhali, apod.

Kůň jako terapeutické zrcadlo

Kůň je hned po novorozenci nejdokonalejší čtenář emocí, s jakým jsem se setkala. Je nám vydán na pospas a přesto je naším zrcadlem, odrážejícím všechno včetně stínů. Kůň je ve filosofii obrazem emocí, člověk jeho a sám sebe v plynutí dějin i v plynutí svého života obrazně krotí... A zároveň nás možnost s ním sdílet svůj život nabízí přesah. Ať obrazem okřídleného koně, Pegase pomáhajícího a chránícího, nebo Púkého, v romské verzi nočního návštěvníka, na kterého když člověk nasedne, už se nikdy nevrátí takový, jaký býval.

Kůň se dá nádherně využít jako terapeutický materiál, jako zrcadlo i jako katalyzátor. A hrozně mě to baví... Jen se rozhlédněte kolem sebe ve stáji. Naši koně mají pečlivý tréninkový plán, výživový plán, nakupujeme premixy, minerály, vyvazovače mykotoxinů, jezdí k nim fyzioterapeut, zubař, ortoped a kdoví ještě. A my se plahočíme, svůj život a svoje povinnosti nezvládáme, stresujeme se, koně vykrmujeme a sami se trápíme dietami. Hledáme mu zaříkávače a čteme knížky o koňských emocích a konejšivých signálech, ale ty svoje nezkoumáme a neslyšíme. A když říznu trochu do masa, v poslední době nějak souběžně vídám majitele vyznávající "pozitivku", co na koně ani nesedají, protože zatím k nim nemá dostatečně důvěrný vztah, hodiny postávají ve výběhu, aby jim dostatečně rozuměl a navázal se na ně a zároveň dnes a denně v půl sedmé ráno vláčí svoje dvouleté uplakané děti do školky, kde by ještě vůbec neměly být... kůň jako útěk, kůň jako náhradní objekt, jako zrcadlo. Proč ho nevyužít?

Moje služby:

• I když Vám v životě prošlo rukama několik koní, dřív nebo později jste u všech řešili stejný problém? 
• Objevují se u koní a v jezdectví emoce, které Vám překáží, nerozumíte jim? 
• Máte v životě problémy, které Vám kůň pomáhá řešit a vyprávíte mu o nich? Nechcete je vyřešit na pořád, aby ve Vašem vztahu byl prostor na posun a nové prožitky?
• Jsou situace, které v běžném životě, třeba s partnerem nebo s dětmi nezvládáte, a máte pocit, že se Vám u koní vrací?
• A mnoho dalšího.... opatrně, nenásilně, terapie s koněm po boku jako nová dobrodružná cesta k sobě samému