Jak mě chytly záda, aneb co je to vlastně psychoterapie

Vždycky jsem si myslela, že jsem celkem odolný tvor, na bolest necitlivý. Když jsem měla těžký zánět močáku, vůbec jsem si toho nevšimla, zjistil to až doktor při rutinním UZ a nechápal, jak to, že bolestí nelezu po zdi. Když mi začal porod, dokončila jsem práci mimo ordinaci, dopila čaj a dítě se mi narodilo po cestě v autě...nic mě do té doby nebolelo!

A po všech těch peripetiích mě chytly záda. Nenápadně, pomalu... tý jo, to je divný, co to je?! Rozběhávala jsem to, pak přišla na řadu horká vana, ibalginy a nakonec to byla taková bolest, že rodit děti bych proti tomu pořídila na zakázku! 

Když jsem se vydala ke svému doktorovi, cesta vypadala tak, že při každém promáčknutí spojky mi vyhrkly slzy do očí, po 10km jsem brečela non-stop, bolestí a vzteky, že tam snad nezvládnu ani dojet. Na parkovišti jsem chvíli seděla na asfaltu, protože mi nešlo chodit, a zoufale vzlykala... jak hypochondr! Pointa taková, že doktor si od stolu posunul brýle a zaostřil na mě. Záda? Kdo to dneska nemá, paninko. Co chcete, po čtyřech dětech? No, mohl bych Vám napsat rehabilitaci, volno mají tak za tři měsíce... a už mě sestra strkala ven ze dveří. A nebrečte nám tady, to vám nepomůže! Zaječela na mě "empaticky", když jsem se dožadovala aspoň nějaké injekce, protože po ibalginech a ataralginech jsem měla téměř otravu, a zabouchla.

Tak a co teď…. když chci kvalitní službu a chci jí ideálně hned, musím do sebe investovat. Obvolala jsem okolní fyzioterapeuty, kteří mě svým sebevzděláváním a vlastní praxí přesvědčili, že by mi mohli pomoci, a dostala jsem termín. 

Vcházím do soukromé ordinace, fyzioterapeutka mě vítá a podává ruku. Konečně si někdo nemyslí, že jsem hypochondr! Čeká mě seznámení, naslouchá mi a podporuje mě v tom, všechno vyprávět. Páčí ze mě kolečko anamnézy a pak mi vysvětluje, jakým způsobem pracuje. Vyšetřuje mě, zapisuje si údaje a vysvětluje, co se mi stalo. Škáluje bolest. Dostanu krátké cvičení na doma, zkontroluje mi ho a odcházím lehčí téměř o dva tisíce korun.

Žádný zázrak se nekonal (kéž by). Z posledních sil dolezu domů, další dny jsou peklo, protože jak mě vyšetřovala a různě prohýbala, jsem totálně na dně bolestí. Ale upozorňovala mě na to a snažím se cvičit. Zlobím se, že nepociťuji úlevu hned a pochybuji, k čemu to bylo.... a se zvědavostí a se zájmem pozoruji, že přesně tohle musí prožívat i moji pacienti! Statečně se dostaví na první setkání. Bojují s tím, zda mi důvěřovat, či nikoliv. Žádný zázrak na prvním sezení nestvořím, vyptáváním a vzpomínáním na obtíže jim akorát přivodím nepříjemné pocity a oni odcházejí. Uvažují o investici do mých služeb, pochybují a rozhodují se. 

Bez víry ve mě, v náš vztah a bez svojí snahy se nepohneme a ničeho nedocílíme. Tolik je obdivuji, že si domluví další termín a vrhnou se do boje!

Já jsem na tom stejně. Okolí se podivuje, jak to, že mi hned není lépe. Nutí mě pochybovat, zda to celé mělo smysl a mě dochází, jak důležitá je víra v člověka, kterého jsme si vybrali jako průvodce našimi potížemi. Uvažuji, že moje fyzioterapeutka ví, co dělá, a dál několikrát denně cvičím. Důvěřuji jí, i když nemám výsledky hned. A za pár dní mi při nějaké činnosti dojde, že jsem tak rychle zajela do starých kolejí, že mě vůbec nedošlo, že už mě záda nebolí! Žádný zázrak s fanfárou! 

To je jediná věc, která mě vadí na psychoterapii - zlepšení nastává pomalu a nenápadně, nejčastěji pacientům dojde ve chvíli, kdy se dotazuji, jak se potíže vyvíjí od minule a oni šokovaně zjišťují, že je vlastně ani jednou mezi setkáním nepotrápily! Žádný zázrak na potkání po jednom setkání, který by zvládla třeba nějaká injekce silných analgetik... Injekce dobrá, ale až by přestala působit a záda nebyla kompenzovaná, zase se zhroutí. 

Stejně tak u psychických obtíží. Můžu si vzít tabletu nebo dát panáka, ale jak si zapomenu prášky a budu muset vstříc problémům statečně vykročit sám za sebe, zase se to bez nácviku a tréninku sesype...

Moje důvěra a snaha byla odměněná pomalým a nenápadným zlepšováním a trvalým výsledkem, už zase běhám jako laňka. A Vám to přeji také. Ať se zády nebo s hlavou:-)