Psychoterapie
Kognitivně - behaviorální terapie (KBT)

Co je vlastně psychoterapie...

Potom, co vystudujete humanitní obor vysoké školy, Vás čeká ještě dalších 5let studia - 420hod teoretického studia, 450hod praxe a 100hod supervize (=kontrola od kolegy s min. 15letou praxí) a napsání a obhájení vědecké práce před akreditovanou komisí.

Mým oborem je KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE (KBT), protože i když mě baví taje filosofie a alternativy, pokud se moje konání bude dotýkat druhých, není dobra bez objektivity a kritického zkoumání. 

KBT je navíc jeden z mála psychoterapeutických směrů, který nejen že hledá kořeny obtíží, ale neopouští klienta ani po jejich odhalení. Stejně tak jako se člověk nenaučí psát levou jenom proto, že pochopil, že ho ve školce přeučovali, aby tužku držel v pravé, byť byl třeba levák. Je potřeba pak tomu dát nějakou dobu úsilí, tréninku, zkoušení znovu a znovu, než se nová dovednost ustálí a zafixuje. 

Stejně tak je to i v KBT. Mohu dobře chápat, proč se bojím mezi lidi, ale je to jenom polovina práce. Zbytek je větší dřina... připravit se na to, že chci svůj problém zvládnout. Naplánovat to, abych neselhal, a vrhnout se s velkou mírou statečnosti, ale i terapeutické podpory, na postupnou změnu s výhledem, že jí zvládnu a bude trvalá. A pokud narazím na nějaké překážky nebo se to úplně nezdaří, bude tam terapeut, který mi pomůže se s nimi vypořádat, podpoří mě, když selžu a vydáme se spolu na další cestu k vytyčenému cíli. A KBT terapeut nesedí jen v pracovně, ale vychází s pacientem i do prostředí, kterých se obává.